﻿

&names=date,name,shortName|
*,"146. stíhací letecký pluk","146th IAP"|
1943.09.03,"115. 'Oršanský' gardový stíhací letecký pluk vyznamenaný Řády Kutuzova a Alexandra Něvského","115th GIAP"|


&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Dne 4. února 1940 začalo na letišti Ljuberci u Moskvy formování 146. stíhacího leteckého pluku (IAP). Pluk tvořený čtyřmi letkami vyzbrojenými stíhačkami I-16 se stal součástí letectva Moskevského vojenského okruhu.

Již v květnu 1940 se 146. IAP přesunul do Oděského vojenského okruhu (OdVO) a připojil se k 55. letecké brigádě. První bojové zkušenosti získali piloti od 28. června do 9. července 1940 při obsazení Besarábie jako součást 59. stíhací letecké brigády letectva 9. armády Jižního frontu.

V únoru 1941 začalo přezbrojování pluku. Obdržel 10 moderních MiGů-1 a 10 MiGů-3, piloti však před vypuknutím války nestihli nové stroje plně zvládnout.

Dne 22. června 1941 vstoupil 146. IAP jako součást 20. smíšené letecké divize (SAD) letectva OdVO do bojů. Hned následující den dosáhli jeho piloti prvních vítězství, když nad Moldávií sestřelili 4 až 6 nepřátelských letadel.

V létě 1941 působil 146. IAP pod různými velitelstvími: od 17. do 20. července byl podřízen Jižní skupině letectva Jihozápadního frontu a od 20. července byl součástí 64. stíhací letecké divize (IAD). Dne 14. srpna, po předání 14 MiGů-3 149. IAP, byl stažen do zálohy k reorganizaci.

Od 10. září do 10. prosince 1941 bojoval jako součást 19. SAD a poté byl převeden k 76. SAD letectva Jižního frontu. V březnu 1942 začalo přezbrojování na Jak-1: pluk předal zbývajících 9 MiGů-3 16. gardovému IAP a obdržel 16 nových stíhaček.

Od 24. března do 30. května 1942 sváděl 146. IAP jako součást 3. úderné letecké skupiny zálohy vrchního velení (RVGK) intenzivní boje na Jižním a Jihozápadním frontu. Dne 1. června po předání letadel 248. IAP byl znovu stažen k reorganizaci.

V létě 1942 se piloti u 3. záložní letecké brigády Povolžského vojenského okruhu přeškolovali na Jak-7b. Dne 13. srpna se pluk vrátil na frontu jako součást 234. IAD, 1. letecké armády Západního frontu.

Dne 5. května 1943 byl pluk zařazen k 7. gardové IAD 2. stíhacího leteckého sboru RVGK. Dne 26. května obnovil bojovou činnost u 2. letecké armády Voroněžského frontu a 28. června byl převeden na Západní front.

Dne 3. září 1943 byl rozkazem č. 266 Lidového komisariátu obrany SSSR 146. IAP přejmenován na 115. gardový stíhací letecký pluk (GIAP). Od podzimu 1943, již vyzbrojený stíhačkami Jak-9, bojoval jako součást 3. letecké armády na Kalininském frontu, od 20. října na 1. pobaltském frontu.

Od 7. března do 19. června 1944 byl 115. GIAP v záloze RVGK a bez bojového nasazení procházel reorganizací podle tabulek 015/364. Dne 20. června 1944 byl jako součást 7. GIAD, 2. IAK přidělen k 1. letecké armádě 3. běloruského frontu a obnovil bojovou činnost.

Dne 6. července 1944 získal 115. GIAP za zásluhy v bojích o Oršu čestný název „Oršanský“. V listopadu 1944 začalo přezbrojování na nejnovější stíhačky Jak-3.

Závěrečnou fázi války pluk absolvoval na 1. ukrajinském frontu. Dne 5. dubna 1945 obdržel za bojovou činnost při překračování Odry Řád Alexandra Něvského. Další vyznamenání následovalo po vítězství: 28. května získal Řád Suvorova III. stupně.

Dne 11. května 1945 byl 115. GIAP vyřazen z aktivní armády. Za války provedli jeho piloti 8 909 bojových vzletů, dosáhli 391 vzdušných vítězství a dalších 54 nepřátelských letadel zničili na zemi. Jejich ztráty činily 157 letadel a 91 pilotů."
